Blog

Tímto článkem bychom chtěli navázat na naše předchozí články týkající se problematiky darování. V současnosti se na nás obrací mnoho klientů, kteří sice vědomě darovali, avšak nyní by chtěli dar zpět. Nejčastěji se tak děje v situaci, kdy se obdarovaná osoba začne chovat nevhodně, začne dar zneužívat nebo s ním zachází odlišně od původních záměrů dárce, a tak dárce obvykle požaduje vrácení věci. Nicméně v praxi je tento požadavek dárce těžké splnit, navíc když o této eventualitě v minulosti vůbec neuvažoval a nijak jí do darovací smlouvy nezahrnul. Český právní řád však nabízí mnoho možností, jak darovací smlouvu řádně ošetřit, a některé z těchto možností Vám představíme v tomto článku.

Darování je v českém právu poměrně často využívaným prostředkem pro převod majetku na rodinného příslušníka nebo jinou blízkou osobu. Ačkoli lze ocenit dobrosrdečnost a snahu dárce zajistit materiální zázemí pro své blízké, nelze přehlížet, že převodem, zejména v případě nemovitých věcí, dochází k významnému zhoršení právního postavení dárce. Často se však stává, že se dárce ocitne v situaci, kdy není spokojen s chováním obdarovaného nebo s jeho konkrétním zacházením s předmětným darem a chce tak danou věc získat zpět do svého vlastnictví, jelikož došel k závěru, že si ji obdarovaný už nezaslouží. Znovunabytí vlastnického práva k daru však není zdaleka tak jednoduché, jak si člověk myslí a právě tento článek vám prozradí, jak těžké může být v případě prosté darovací smlouvy dostat dar zpět a na konci i představí možnosti, jak se veškerému popsanému úskalí vyhnout.

Často se nás klienti ptají na tzv. "rozvodové papíry". V jednom z dříve publikovaných článků jsme se proto ctěnému čtenářstvu pokusili stručně popsat základy problematiky takzvaného „nesporného rozvodu“. Termín „nesporný rozvod“ je používán spíše laickou veřejností, z ryze praktických důvodů se k němu však často kloní i titulovaní právníci. Sám termín „nesporný rozvod“ by však mohl vyvolávat dojem, že mezi manžely nejsou žádné spory, což zpravidla u rozvádějících se manželů není zcela pravda. Vhodnější je proto spíše označení „konsenzuální rozvod“, tedy rozvod, na jehož podmínkách se manželé dohodli a rozhodli se k ukončení manželství přistoupit konstruktivně a za vzájemné součinnosti. V tomto článku se pokusíme blíže rozebrat podmínky, které je třeba ze strany účastníků řízení (tedy rozvádějících se manželů) splnit, aby soud mohl o rozvodu manželství přistoupit, aniž by zjišťoval příčiny jeho rozvratu. Dále se budeme věnovat některým důležitým procesním aspektům rozvodu manželství. Rovněž jsme pro naše klienty připravili balíček služeb, který zahrnuje sepis veškerých potřebných dokumentů a podání k soudu tak, aby konsenzuální rozvod proběhl bez jakýchkoliv komplikací.

Občanský zákoník stanovuje, že k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Vzhledem k narůstající modernizaci a technologickému vývoji se však dnes z důvodů časové efektivnosti a spolehlivosti můžeme setkat s tím, že se většina listin uzavírá takzvaně na dálku a dochází k převážné elektronizaci. Aby v důsledku této skutečnosti nedocházelo k nejasnostem a možným sporům, bylo nutno na technologický vývoj reagovat i v rámci právního řádu. V důsledku toho vznikl například pojem elektronického podpisu. V tomto článku bychom Vám jej rádi představili a zároveň pomohli co nejzdárněji pochopit.

Při uzavírání smlouvy je vhodné myslet na to, jak dlouho nás bude zavazovat a jakým způsobem může být závazek ze smlouvy ukončen. Jednou z forem zániku závazků je odstoupení od smlouvy. Tuto formu zániku závazku obecně upravuje občanský zákoník, přičemž specifické podmínky, kdy může dlužník či věřitel od smlouvy odstoupit, jsou dále upraveny napříč ustanoveními u konkrétních závazkových vztahů.

Proces darování zpravidla není ukončen uzavřením samotné darovací smlouvy. Darování, jakožto bezúplatný příjem, má svůj speciální daňový režim. Zde se vyplatí být opatrný a svůj záměr konzultovat s odborníkem, jelikož dobře míněná úsluha se může proměnit ve zcela zásadní daňový problém.

Darovací smlouva je jeden z nejrozšířenějším smluvních typů. Bez nadsázky je možno tvrdit, že daroval, nebo byl obdarován skoro každý. Málo kdo se však již zajímá o to, jaké má darovací smlouva podstatné náležitosti a jak vůbec probíhá kontraktační proces. Navíc většina lidí si v těchto případech zúží svoji představu ohledně této problematiky pouze na darovací smlouvu na nemovitost. To však ale není zdaleka vše, kde lze tento smluvní typ použít. Níže bychom si proto probrali, co je vlastně darovací smlouva a jak jí posléze platně uzavřít.

V tomto článku se budeme zabývat institutem vazby. Klademe si za cíl přiblížit institut vazby těm, jejichž blízkých se bezprostředně dotýká a těm, kteří se obávají, že by se jich týkat mohl. Nejedná se o vyčerpávající právní pojednání, ale o zachycení nejdůležitějších momentů a snad i zodpovězení nejčastějších dotazů, které si čtenáři z řad laické veřejnosti mohou v souvislosti s tématem vazby klást.

Směnky nabízí svým věřitelům, ale i dlužníkům jinde neviděné způsoby zajištění dluhů, spolu s nimi ale i mnoho nečekaných úskalí. Ta mohou mnohdy vést i k neplatnosti celé směnky. Může za to mimo jiné i formálnost směnečného práva, kde lidově řečeno platí: co na směnce není, jako by nebylo. Zde jsou patrné staré, až do středověku sahající základy směnečného práva, u nás kodifikované v zákonu směnečném a šekovém z roku 1950. Samotný zákon přitom vychází ze ještě starší Ženevské směnečné konvence z roku 1930 a od svého vyhlášení prošel pouze třemi novelizacemi. Následující text se bude zabývat jen a pouze směnkami vlastními, tedy dvoustrannými směnkami, ve kterých se dlužník zavazuje zaplatit oproti směnce. Trojstranné směnky cizí, kterými se vystavitel zavazuje, že za něho zaplatí třetí osoba, ponecháme pro jejich menší četnost stranou.

Ze statistik Ministerstva spravedlnosti vyplývá, že v roce 2021 trvala civilní soudní řízení před českými soudy v průměru 271 dní od podání návrhu do vyřízení věci. Existují však i případy, kdy se řízení může také z různých důvodů značně prodloužit. V tomto článku se podíváme na to, co jsou to průtahy v soudním řízení, jak se proti nim bránit a co dělat, když nám průtahy způsobí škodu.

V poslední částí naší série článku věnující se přihlašování pohledávek do insolvenčního řízení se budeme věnovat potencionálním rizikům, které hrozí věřiteli, jehož přihláška vykazuje i po přezkumném jednání vady. Věřiteli v takových případech hrozí nejen ztráta samotné pohledávky, nebo výtěžku z ní. Neopatrnému věřiteli může být dokonce v krajním případě uložena povinnost zaplatit soudem určenou částku. V podstatě sankci.

V další části našeho seriálu ohledně dlužníka v insolvenci si probereme postup pro případ, kdy naše přihlášená pohledávka byla popřena. To znamená, že se od nás jako věřitele očekává kvalifikovaný aktivní postup, který je schopen tento stav zvrátit. V této situaci není dobré zůstat pasivní. S přihlášením zákonně popřené pohledávky mohou totiž být totiž spojené značné procesní sankce.

Poté, co se nám podařilo včas podat insolvenční přihlášku, přichází řada na přezkoumání pohledávek v ní uvedených. Jedná se o formalizovaný postup, který v úvodu provádí insolvenční správce. Žádoucím výsledkem je pak zjištění přihlášení pohledávky. Může se však stát, že insolvenční správce pohledávku popře. Jak tedy postupovat, aby se nám toto nestalo?

Tento článek má za cíl čtenáře seznámit s jeho možnostmi jako věřitele dlužníka, proti kterému bylo zahájeno insolvenční řízení. Insolvenční řízení je v podstatě hromadná exekuce na dlužníkův majetek. Majetek dlužníka se použije k uspokojení jeho věřitelů. V jednom řízení se proto řeší práva a povinnosti velkého množství účastníků. S tímto jsou pak spojeny některé hmotněprávní a procesní aspekty, které je nutno zohledňovat. Každé pochybení věřitele pak může vyústit až ve ztrátu pohledávky nebo jejího zajištění. V krajním případě může dojít i k uložení příplatkové povinnosti věřiteli. Pro úplnost uvádíme, že v tomto článku se budeme věnovat přihlašování pohledávek insolvenční přihláškou do již zahájeného insolvenčního řízení. Speciální případy, např. přihlašování pohledávek za majetkovou podstatou, si probereme v jiném článku.

Policie může osoby v jistých situacích vyzvat k tomu, aby se podrobili tzv. identifikačním úkonům. Může se tak stát písemným předvoláním nebo výzvou v rámci jiného úkonu v trestním řízení.

Jedním z úkolů pracovního práva je poskytovat zaměstnancům konajícím práce pro zaměstnavatele velmi vysokou míru ochrany. S tímto je spojeno mnoho úskalí. Speciálně pak v otázce odměňování zaměstnanců za práci vykonanou ve svátek, kterou si v tomto článku rozebereme.

V rámci šestého článku z cyklu „Začínáme podnikat“ se podíváme na to, co je to obchodní firma, jaké jsou její náležitosti a na co byste se měli dávat pozor při jejím výběru.

Mnoho podnikatelů, kteří obchodují s nemovitostmi, nemá povědomí o povinnostech, které jim stanoví zákon č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, známý též jako AML zákon. AML zákon definuje práva a povinnosti fyzických a právnických osob při uplatňování opatření proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu a mimo jiné stanoví, kdo je osobou povinnou k uplatňování těchto opatření. Účelem tohoto článku není podrobný rozbor povinností podle AML zákona. Cílem je upozornit na zákonné povinnosti, o kterých mnozí podnikatelé nemají povědomí, ale jejichž nesplnění může velmi tvrdě dopadnout na jejich obchodní činnost.

V pátém článků z naší série „Začínáme podnikat“ se zaměříme na náležitosti a problematiku smluv o výkonu funkce členů volených orgánů a na způsoby odměňování spojené s výkonem této funkce podle zákona o obchodních korporacích. Daná problematika jistě stojí za pozornost. V pozici voleného orgánu se nachází mnoho osob, které nemají tušení, jaké následky pro ně může mít, pokud si tuto smlouvu řádně neujednaly. V této pozici se nacházejí zejména jednatelé, členové představenstev, tedy členové statutárních orgánu kapitálových společností – společnosti s ručením omezeným a akciové společnosti.

Ve dalším článku z naší série „Začínáme podnikat“ si přiblížíme problematiku odpovědnosti za dluhy ve společnosti s ručením omezeným se zřetelem na postavení jejích společníků a členů statutárního orgánu, jednatelů, čímž tak navážeme na předchozí článek, v jehož rámci jsme porovnávali nejčastější právní formy podnikání.

Ve třetím článku ze série „Začínáme podnikat“ se budeme blíže věnovat porovnání různých právních forem podnikání, konkrétně pak dvěma nejrozšířenějším, kterými jsou živnosti podle živnostenského zákona a společnosti s ručením omezeným. Tento článek tak bude navazovat na první článek z této série, ve kterém byla nastíněna kritéria, která je nutno zohlednit při výběru správné právní formy podnikání pro váš konkrétní případ.