Elektronický podpis

Elektronický podpis

Občanský zákoník stanovuje, že k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Vzhledem k narůstající modernizaci a technologickému vývoji se však dnes z důvodů časové efektivnosti a spolehlivosti můžeme setkat s tím, že se většina listin uzavírá takzvaně na dálku a dochází k převážné elektronizaci. Aby v důsledku této skutečnosti nedocházelo k nejasnostem a možným sporům, bylo nutno na technologický vývoj reagovat i v rámci právního řádu. V důsledku toho vznikl například pojem elektronického podpisu. V tomto článku bychom Vám jej rádi představili a zároveň pomohli co nejzdárněji pochopit.

Elektronický podpis u nás a ve světě

V rámci vnitrostátního práva upravuje tento institut zejména Zákon o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce z roku 2016. Jedná se o transpozici nařízení Evropského parlamentu a Rady a primárně definuje zejména podepisování či pečetění dokumentu a již zmiňovaný elektronický podpis spolu s jeho druhy.

Na úrovni unijního práva se pak můžeme setkat s výše zmíněným nařízením Evropského parlamentu a Rady, nejčastěji označovaném pod pojmem eIDAS. Předmětem zmíněného nařízení je zajištění řádného fungování vnitřního trhu a zároveň snaha o odpovídající bezpečnost prostředků pro elektronickou identifikaci. Stanovuje tak zejména právní rámec pro elektronické podpisy, pečetě, časová razítka, aj.

Elektronický podpis však neexistuje jen jeden, ale jedná se o jakési obecné označení formy identifikace. Právní úprava nám vymezuje rovnou čtyři typy a v této podkapitole bychom Vás s těmi známými rádi blíže seznámili.

Jakými způsoby se můžeme vlastně podepsat?

Jako první by se dal uvést tzv. prostý elektronický podpis. Ten představuje běžnou a nejvíce používanou formu elektronického podpisu a jeho podstatou je pouhá identifikace strany, nejčastěji se tak jedná například o napsání jména a příjmení, ale považuje se za něj například i zaškrtnutí známého políčka „Souhlasím“ v rámci internetových stránek. Nejčastěji se s tímto podpisem setkáme v soukromoprávních vztazích, zpravidla při uzavírání smlouvy. Pokud však máte obavy, že daný typ není dostatečně bezpečný, můžete být klidní, jelikož v rámci smluvní volnosti máte možnost si sjednat jakoukoliv jinou „zaručenější“ formu podpisu.

Určitě je za vhodno zmínit u skutečnost, že za verzi tohoto prostého podpisu se považuje i nám známý unikátní kód zaslaný formou SMS. Ve většině případů bude tento způsob k uzavření smlouvy bohatě stačit, avšak je pořád nutno mít na vědomí, že se jedná o nejméně určitou formu podpisu, a tak by mohl představovat problémy u důležitějších smluv, například při uzavírání spotřebitelského úvěru.

Jednu z těchto forem představuje třeba zaručený elektronický podpis, upravený právě v rámci eIDAS. Tato forma podpisu se má jevit jako důvěrnější a má za účel nepochybně identifikovat podepisující osobu, proto musí splňovat několik podmínek, především musí být tento podpis připojen k datům takovým způsobem, aby bylo možné zjistit jakoukoliv následnou změnu a je vytvořen pomocí dat, která podepisující osoba může s vysokou úrovní důvěry použít pod svou výhradní kontrolou.

Poté zde máme kvalifikovaný elektronický podpis, který představuje řekněme nejpřísnější formu elektronického podpisu. Je právem definován jako zaručený podpis, jenž je vytvořen kvalifikovaným prostředkem pro vytváření elektronických podpisů a který je založen na kvalifikovaném certifikátu pro elektronické podpisy. Laicky řečeno je k jeho vzniku potřeba mít u sebe hmotný nosič, nejčastěji se jedná např. o USB disk. Tento podpis je pak v určitém druhu komunikace výslovně vyžadován, například pokud komunikujete s veřejnoprávními podepisujícími a nedisponujete datovou schránkou.

eIDAS 2.0

Určitě je na místě tvrdit, že téma identifikace v elektronické sféře není jednoduché a vyžaduje trochu času na pochopení. Toto by však měla usnadnit chystaná revize nařízení eIDAS. Hlavním bodem této modernizace by měla být takzvaná „Peněženka“. V praxi by se mělo jednat o aplikaci, založenou na národní elektronické identitě a bude vydávána jednotlivými členskými státy. Zajistí tak sjednocení a uznávání jednotlivých elektronických identit napříč členskými státy a měla by tak výrazně usnadnit používání elektronické identifikace a rozšířit tento institut do podvědomí nepodnikajících fyzických osob. Zároveň je cílem této revize, aby se jednalo o nejdůvěryhodnější a nejbezpečnější digitální formu identifikace a zabránilo se tak zmíněným pochybám o důkazní síle některých z elektronických podpisů.

Čemu více důvěřovat?

Přestože má tento institut v názvu „podpis“, ještě to neznamená, že ho tak můžeme zcela jednoznačně zaměnit za klasickou formu identifikace vlastnoručním podpisem, a to zejména v důkazní míře. Již z logiky věci vyplývá, že nelze brát zaškrtnutí políčka „Souhlasím“ a vyplnění jména a příjmení na e-shopu na stejnou váhu, jako námi ručně podepsanou objednávku. O to víc, když se nebude jednat o pouhý nákup kalhot, ale například o spotřebitelský úvěr. V případě prostého podpisu by se zde jednalo o zcela minimální váhu důkazu a postupovalo by se v této situaci s ohledem na tvrzení stran. Pořád jsme však v soukromém právu a platí zde vůle stran, tudíž je tedy zcela na stranách závazku, jakou formu podpisu si sjednají a není tak důvod mít obavy z absolutní neplatnosti tohoto jednání. Je však nutno mít na vědomí, že čím „nižší“ formu elektronického podpisu zvolíte, o to nižší bude obecná síla tohoto důkazu.

A jak postupovat dále?

Přestože je téma elektronického podpisu rozsáhlé, nemusíte mít obavy, jelikož v běžném životě budete používat zejména právě výše zmíněný prostý elektronický podpis, se kterým už jste se bezpečně několikrát setkali, a ještě zcela určitě setkáte. Pokud jste však podnikatel nebo často elektronicky vystupujete vůči veřejnoprávním subjektům a figurujete na trhu veřejných zakázek, určitě stojí za zvážení vytvoření elektronického podpisu nezaměnitelného s Vaší osobou a doufáme, že Vám tento článek dané možnosti aspoň z části objasnil. Pokud Vám můžeme s touto problématikou nějak pomoci, může vyzkoušet naší službu Online advokát.

Prezentované názory nejsou právní službou a nenahrazují právní radu v konkrétní věci. Jedná se o soukromé názory autora článku, nikoliv o vyčerpávající analýzu příslušné problematiky. Pokud řešíte konkrétní právní problém, obraťte se na nás pro další informace.

JUDr. Jan Fila

JUDr. Jan Fila

Studoval na právnické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Po studiu působil od roku 2012 jako advokátní koncipient v advokátní kanceláři v Olomouci a následně v Brně, kde po složení advokátní zkoušky v roce 2016 začal působit jako advokát. V roce 2014 složil rigorózní zkoušku na Masarykově univerzitě v Brně v oboru pracovního práva. Hovoří anglicky. Jan se zajímá především o právo občanské, trestní, pracovní a správní.

Další články