Nájem bytu a rozvod manželství

Každý pravděpodobně ví, že s rozvodem manželství bývá spojeno i vypořádání společného jmění manželů. V něm pak typicky může být i nemovitost, kde manželé společně bydlí. V praxi však mohou nastat i jiné situace. Ne všichni manželé mají vlastní nemovitost. Ale co když se jejich rodinná domácnost nachází v nemovitosti, kde jsou oba manželé v nájmu?

Co v následujícím článku zjistíte?

• Společný nájem manželů
• Jak zákon chrání rodinnou domácnost v nájmu za trvání manželství
• Zákonný režim bydlení v nájmu po rozvodu
• Závěrem

Společný nájem manželů

Zákon je nastaven tak, aby chránil oba manžele, a zejména jejich nezletilé potomky. Proto obsahuje řadu ustanovení chránících rodinnou domácnost manželů. Pokud se týká situace, kdy manželé bydlí v nájmu, vzniká jim zásadně společné nájemní právo, a to buď ke dni uzavření manželství, pokud v tu dobu již nájem existoval, nebo kdykoliv později, pokud nájem vznikne za trvání manželství.  Manželé tedy mají právo v takovém bytě, či domě, společně bydlet. Společné jsou rovněž ale i jejich závazky z nájemní smlouvy.

Výhodou však je, že manželé si mohou ujednat z hlediska bydlení i jiný právní režim. V tomto ohledu je nutno doporučit, aby tak učinili v písemné formě, a to nejen z důvod možného budoucího sporu. Pokud se již manželé rozhodli pro odlišný režim od toho zákonného, je nanejvýš vhodné učinit dohodu v tomto duchu i pronajímatelem.

Pokud jeden z manželů postupuje ve věci nájmu, zejména jeho zániku, bez souhlasu toho druhého, může druhá z manželů dovolat relativní neúčinnosti takového jednání.

Jak zákon chrání rodinnou domácnost v nájmu za trvání manželství

Tam kde mají manželé obydlí, tam mají i jejich rodinnou domácnost. Zákon obecně ukládá manželovi, který má právo k nemovitosti, kde se nachází rodinná domácnost, zdržet všeho a předejít všemu, co může bydlení znemožnit nebo ohrozit, ledaže zajistí druhému manželovi nebo rodině po všech stránkách obdobné bydlení s bydlením dosavadním.

Pokud se tedy manželé, nebo snoubenci, před svatbou rozhodnou řešit své bytové potřeby mimo zákonný rámec, vždy bude podstatné i to, aby jejich dohoda neodporovala zájmům jejich společného nezletilého dítěte žijícího v jejich domácnosti, a ke kterému mají vyživovací povinnost.

Taková dohoda se rovněž nesmí dotknout práv třetích osob, typicky pronajímatele, pokud s ní nevyjádřila souhlas. Shora popsaná pravidla jsou velmi široká, avšak výkladově poměrně snadno pochopitelná. Lze navíc očekávat, že soudu v případě sporů budou hledat řešení, které neohrožují práva nezletilých potomků a pronajímatelů.

Zákonný režim bydlení v nájmu po rozvodu

Po zániku manželství zákon v zásadě rozlišuje dvě situace. V první z nich mají manželé stejné nebo společná práva k danému obydlí. V té druhé nikoliv.

V případech, kde jsou práva k užívání nemovitosti u obou manželů stejné, soud rozhodne o vyklizení toho z manželů, po kterém lze opuštění nemovitosti spravedlivě požadovat, přičemž se přihlédne zejména zájmům nezletilých dětí a stanovisku pronajímatele. U manžela, který neuspěl lze uvažovat o kompenzaci.

Pokud však manželé nemají stejné nebo společné právo, soud zpravidla rozhodne o vystěhování jednoho z manželů podle toho, který z nich má k bytu/domu slabší právo. Silnějším právem je například vlastnictví nebo věcné břemeno užívání bytu. Současně manžel se slabším právem nemá nárok na kompenzaci.

Nelze opomenout ani situace, kdy právo užívat danou nemovitost není dáno obvyklou nájemní smlouvou, či služebností. Někdy spolu manželé bydlí v nemovitostí rodičů jednoho z nich. Potom se jedná o tzv. právo odvozené. Zákon dává odpověď i v takových příapdech. Samozřejmě v neprospěch toho, jehož právo bylo pouze odvozeno.

Závěrem

V závěru lze tedy doporučit, aby se rozvádějící manželé nezajímali pouze o vypořádání společného jmění, ale řešili připadnou otázku nájemního bydlení, pokud se jich týká. Pokud toto opomenou, může pak celé situace vyústit ve ztrátu bydlení, či vznik společné pohledávky za přijímatelem. Pokud se takové situaci nacházíte a nevíte si rady, můžete vyzkoušet naši službu Online advokát.

Prezentované názory nejsou právní službou a nenahrazují právní radu v konkrétní věci. Jedná se o soukromé názory autora článku, nikoliv o vyčerpávající analýzu příslušné problematiky. Pokud řešíte konkrétní právní problém, obraťte se na nás pro další informace.