Vliv nevěry na vypořádání společného jmění manželů

Vliv nevěry na vypořádání společného jmění manželů

Ukončení manželství rozvodem je v současnosti poměrně rozšířený jev. S tímto je obvykle spojen i zánik společného jmění manželů. Je naprosto na místě zvážit všechny klady a zápory tohoto velmi významného životního rozhodnutí. Mimo to, že se jedná o zcela zásadní osobní rozhodnutí, má toto zcela zásadní dopady i do majetkové sféry obou manželů. Život přináší množství skutečnosti, které mohou mít značný vliv na vypořádání společného jmění manželů. Víte, jaký vliv může mít nevěra?

Po zániku společného jmění pak zákon rozeznává v zásadě tří možnosti, kterými dojde vypořádání zaniklého společného jmění. Tím prvním a zcela nejlepším je dohoda manželů o vypořádání jejich společného jmění. Pokud nedojde k dohodě, rozhoduje na návrh aspoň jednoho z manželů o vypořádání jejich společného jmění soud. Pokud se manželé o vypořádání jejich společného jmění po zániku nezajímají, uplatní se po uplynutí doby zákonná fikce.

Většina manželských páru si nijak své společné jmění nemodifikuje, obvyklá správa proto probíhá v tzv. zákonném režimu. V tomto režimu pak probíhá i samotné vypořádání. Zákon však rovněž pamatuje i na ochranu věřitelů, kterým dává právo dovolat se neúčinnosti takového vypořádání.

Pravidla pro vypořádání společného jmění manželů

  • Pokud tedy mezi manžely nedojde k dohodě, nebo se neuplatní zákonná fikce postupuje se podle následujících pravidel:
  • podíly obou manželů na vypořádávaném jmění jsou stejné,
  • každý z manželů nahradí to, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho výhradní majetek,
  • každý z manželů má právo žádat, aby mu bylo nahrazeno, co ze svého výhradního majetku vynaložil na společný majetek,
  • přihlédne se k potřebám nezaopatřených dětí,
  • přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, zejména jak pečoval o děti a o rodinnou domácnost,
  • přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů zasloužil o nabytí a udržení majetkových hodnot náležejících do společného jmění.

Mimo shora uvedené pak zákon ještě umožňuje při vypořádání společného jmění zohlednit snížení, či zvýšení hodnoty toho, co každý z manželů vynaložil ze svého majetku na jejich společné jmění (tzv. vnos do společného jmění), či naopak, co bylo vynaloženo na jeho majetek. Hodnota toho, co bylo ze společného majetku vynaloženo na výhradní majetek manžela, stejně jako hodnota toho, co z výhradního majetku manžela bylo vynaloženo na společný majetek, se při vypořádání společného jmění započítává zvýšená nebo snížená podle toho, jak se ode dne vynaložení majetku do dne, kdy společné jmění bylo zúženo, zrušeno nebo zaniklo, zvýšila nebo snížila hodnota té součásti majetku, na niž byl náklad vynaložen.

Toto ustanovení je velmi praktické v případě nemovitých věcí, jejichž cena měla v minulých letech tendenci k razantnímu růstu, nebo v případech motorových vozidel, u kterých naopak obvykle hodnota v čase klesá.

Navíc právo manžela žádat, aby mu při vypořádání zaniklého SJM bylo nahrazeno, co ze svého výhradního majetku vynaložil na společný majetek, není omezeno výší částky, představující kladný rozdíl mezi aktivy a pasívy společného jmění (srov. rozsudek Nejvyššího soudu č.j. 22 Cdo 2020/2018–264 ze dne 27.03.2020)

Vliv nevěry na vypořádání společného jmění manželů

V souvislosti s jednáním nevěrného manžela, či manželky asi každého napadne, že takové jednání musí mít značný vliv na vypořádání společného jmění manželů. Člověk byl zcela logicky předpokládal, že nevěrník musí za svoje chování nést do jisté míry i majetkovou odpovědnost. Zákon však nic takové výslovně nestanoví, a navíc ani soudní praxe v tomto ohledu není příliš příkrá.

Z judikatury Nejvyššího soudu se podává, že vypořádací podíl jednoho z manželů na zaniklém společném jmění manželů nelze snížit jenom proto, že příčinou rozvratu manželství byl jeho mimomanželský vztah, protože právní úprava neumožňoval vyslovit vinu manžela na rozvodu, i když ukládá soudu přihlédnout k příčinám rozvratu. Jde mnohdy o těžko postihnutelné příčiny, mající původ v intimní sféře, a i zdánlivě jasné příčiny rozvratu (v daném případě navázání mimomanželského vztahu) mají své příčiny. Proto nelze snížit vypořádací podíl jednoho z manželů na zaniklém společném jmění jen proto, že zjevnou příčinou rozvratu manželství byl jeho mimomanželský vztah (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 5384/2015 ze dne 20.04.2016).

Dle tohoto rozhodnutí však není vyloučeno, aby nevěra jednoho z manželů ve spojení s dalšími skutečnostmi vedla soud k úvaze o disparitě podílů, a to např. tehdy, pokud by vedla k výrazně snížené péči o děti a rodinu, měla za následek negativní promítnutí do hospodaření se společným majetkem nebo by se jednalo o momenty morálně tak silné, že by bylo v rozporu s dobrými mravy, kdyby k nim soud při vypořádání přiměřeně nepřihlédl.

Samotné příčiny rozvratu manželství nejsou pro stanovení výše podílů manželů na jejich vypořádávaném společném jmění významné, pokud neměly přímý dopad na hospodaření se společným majetkem nebo na péči rodinu. Uvedené rozhodnutí odráží úvahu, podle níž negativní dopad příčin rozvratu se musí promítat do majetkového aspektu společného jmění nebo do péče o rodinu.

Jak postupovat dále?

Uvažujete o rozvodu, nebo jste bylo Vaše řízení o rozvodu zahájeno? Potřebujete radu, jak si ve Vaší situaci můžete počínat? Naši advokáti jsou Vám připraveni pomoci. Pokud chcete získat další informace ohledně této problematiky, využijte naší služby Online advokát. Je to rychlé, diskrétní a za pevně daných podmínek. Sídlíme v Brně, ale naše pole působnosti je širší, právní služby jsme schopni poskytnou na celém území ČR.

Prezentované názory nejsou právní službou a nenahrazují právní radu v konkrétní věci. Jedná se o soukromé názory autora článku, nikoliv o vyčerpávající analýzu příslušné problematiky. Pokud řešíte konkrétní právní problém, obraťte se na nás pro další informace.

JUDr. Jan Fila

Studoval na právnické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Po studiu působil od roku 2012 jako advokátní koncipient v advokátní kanceláři v Olomouci a následně v Brně, kde po složení advokátní zkoušky v roce 2016 začal působit jako advokát. V roce 2014 složil rigorózní zkoušku na Masarykově univerzitě v Brně v oboru pracovního práva. Hovoří anglicky. Jan se zajímá především o právo občanské, trestní, pracovní a správní.

Další články