Odpovědnost státu za škodu způsobenou krizovými opatřeními

Krizová opatření vlády, která byla zavedena během pandemie COVID-19, vytvořila situaci, v níž se mnoho podnikatelů ocitlo před obtížnými rozhodnutími a utrpělo ekonomické ztráty, přičemž hlavním důvodem byla opatření, jež omezovala jejich provoz a vedla tak ke ztrátě zisku. Nicméně, Nejvyšší soud svým nedávným rozhodnutím ze dne 31.08.2023, č. j. 30 Cdo 63/2023-71, postavení těchto poškozených podnikatelů výrazně posílil. V tomto článku se zaměříme na konkrétní zdůvodnění Nejvyššího soudu týkající se odpovědnosti státu za škodu zmíněných opatření, a zejména na způsob, jakým svůj nárok na náhradu škody uplatnit.

Náhrada škody za krizová opatření - podstata sporu

O této problematice nedávno rozhodoval Nejvyšší soud v rámci dovolání žalobkyně, jakožto obchodní společnosti, která se domáhala náhrady škody, jež jí vznikla v důsledku krizových opatření vlády, která omezila maloobchodní prodej a poskytování služeb. Společnost tímto byla nucena uzavřít svou provozovnu a odhadla ztrátu zisku ve výši více než 1 milionu korun.

Kromě toho požadovala náhradu nákladů na právní zastoupení, které jí v souladu s těmito krizovými opatřeními vlády vznikly, a rovněž úroky z prodlení, kdy tvrdila, že splatnost pohledávky nastala v den podání žádosti o odškodnění.

Co dovodil Nejvyšší soud?

Žalobkyně ve svém dovolání argumentovala, že stát nese odpovědnost za vzniklou škodu v důsledku krizových opatření učiněných podle krizového zákona, který zakládá objektivní odpovědnost státu za škodu, bez ohledu na to, zda byla tato opatření správná nebo v souladu se zákonem. Nižší soudy žalobě žalobkyně nevyhověly, jelikož stanovily, že stát nemůže odpovídat za škodu způsobenou legislativní činností. Nejvyšší soud však v odůvodnění tuto argumentaci nižších soudů vyvrátil a stanovil, že stát nemůže odmítnout odpovědnost tím, že tvrdí, že neodpovídá za újmu způsobenou legislativní činností, jelikož tato výjimka platí pouze v určitých situacích, které nejsou relevantní pro krizový zákon.

Dále ve svém rozhodnutí uvedl, že stát má zvláštní povinnost nahradit škodu způsobenou krizovými opatřeními, a to za předpokladu splnění tří základních podmínek:

• provedení krizového opatření,
• vznik škody (včetně ušlého zisku),
• příčinná souvislost mezi krizovým opatřením a vznikem škody.

Nejvyšší soud také zdůraznil, že odpovědnost státu se nevztahuje pouze na individuální krizová opatření, ale na všechny typy krizových opatření, která mohou způsobit škodu. Důležité je, že povinnost státu nahradit škodu vzniká okamžikem, kdy krizová opatření začnou mít účinky, které mohou vést ke vzniku škody. To znamená, že pokud jste byli krizovými opatřeními poškozeni, máte nárok na náhradu škody.

Kdy a jak uplatnit nárok na náhradu škody?

V samotném krizovém zákoně jsou stanoveny prekluzivní lhůty, po jejichž uplynutí Váš nárok zaniká. Objektivní lhůtu v tomto případě zákonodárce stanovil na tři roky, přičemž subjektivní byla stanovena na šest měsíců.

Nejvyšší soud však ve svém rozhodnutí sp. zn. 25 Cdo 3798/2007 stanovil, že je tato relativně striktně formulovaná objektivní odpovědnost státu spojena s povinností oprávněné osoby nejprve uplatnit nárok na náhradu škody u příslušného orgánu krizového řízení. Zároveň však v rámci odůvodnění uvedl, že počátek běhu subjektivní lhůty se odvíjí od okamžiku, kdy se poškozený dozvěděl o tom, že mu vznikla majetková újma určitého druhu a rozsahu, kterou je možné objektivně vyjádřit v penězích a důvodně uplatnit u soudu.

Bude tedy důležité, aby při přípravě návrhu na náhradu škody způsobenou státem v důsledku krizových opatření byla individuálně zkoumána nejprve skutečnost, zda nedošlo k uplynutí zmíněných prekluzivních lhůt, což by způsobilo zánik samotného nároku.

Náhrada škody dle pandemického zákona

Vedle krizového zákona je třeba připomenout existenci zákona č. 94/2021 Sb., zákon o mimořádných opatřeních při epidemii onemocnění COVID-19 a o změně některých souvisejících zákonů. Tento zákon se neomezuje pouze na regulaci mimořádných opatření při epidemii onemocnění COVID-19, ale také stanovuje pravidla týkající se náhrady škody.

Oproti krizovému zákonu zde zákonodárce stanovuje nové prekluzivní lhůty, kdy pro tyto nároky platí kratší objektivní lhůta ve výši tří let, ale naopak byla prodloužena lhůta subjektivní, která byla stanovena na dobu dvanácti měsíců.

I zde bude nutno v rámci podání návrhu na náhradu škody posoudit každý případ zcela individuálně, kdy bude nutno zkoumat, zda nedošlo k uplynutí prekluzivních lhůt, které by způsobily, že Váš nárok zanikl.

Závěr

Celkově toto rozhodnutí Nejvyššího soudu, posiluje práva podnikatelů postižených krizovými opatřeními vlády. Pokud vás tato situace postihla, měli byste zvážit možnost uplatnit svůj nárok na náhradu škody a konzultovat ji s advokátem, abyste zajistili, že budete mít spravedlivou šanci na odškodnění.

Naše advokátní kancelář dokáže pomoci nejen s vyčíslením konkrétní výše škody, ale také Vám pomoci tento nárok uplatnit a zastoupit Vás v rámci soudního řízení. Našich služeb můžete využít také formou služby Online advokát.

Prezentované názory nejsou právní službou a nenahrazují právní radu v konkrétní věci. Jedná se o soukromé názory autora článku, nikoliv o vyčerpávající analýzu příslušné problematiky. Pokud řešíte konkrétní právní problém, obraťte se na nás pro další informace.