Částečné plnění jako uznání dluhu

Na následujících řádcích si rozebereme problematiku uznání dluhu ve formě částečného plnění. Je totiž docela dobře možné, že dlužník zpravidla peněžitého závazku, může částečnou úhradou svůj zbývající dluh takzvaně uznat, aniž by to původně zamýšlel.

Co v následujícím článku zjistíte?

• Co je to uznání dluhu?
• Konkludentní uznání dluhu
• Uznání dluhu placením úroku
• Uznání dluhu částečným plněním
• Závěrem

Co je to uznání dluhu?

Uznání je jedním druhem utvrzení dluhu. Má dlužníka motivovat dlužníka ke splnění jeho povinností a plní preventivní funkci. Oproti zajištěním dluhu, mezi která typicky řadíme ručení nebo zástavní právo, však neslouží k náhradnímu uspokojení věřitele.

Uznání dluhu má v zásadě dva významné účinky. Prvním je to, že konstruuje takzvanou vyvratitelnou právní domněnku, že dluh v době uznání trval. Tím dochází k přenesení důkazního břemene na dlužníka v tom smyslu, že ten musí následně prokázat, že dluh neexistoval. Standardně je totiž na věřiteli, aby prokázal, že má za dlužníkem konkrétní pohledávku, jejíž úhrady se domáhá.

Dalším následkem znání dluhu je to, že dochází k významnému prodloužení promlčecí lhůty. Ta totiž obecně činí tři roky. Dluh, který dlužník zákonným způsobem uzná, se promlčí za deset let od takového uznání. Určí-li však dlužník v uznání i dobu, do které svůj dluh splní, promlčí se právo za deset let od posledního dne určené doby.

Konkludentní uznání dluhu

Uznání dluhu musí být zpravidla dlužníkem učiněno písemně. Pokud má mít za následek i vyvratitelnou právní domněnku trvání dluhu, musí z něho být patrný i právní důvod vzniku tako dluhu (konkrétní smlouva o zápůjčce, nájem za určité období a podobně) a jeho výše.

Kromě výslovné písemné formy umožňuje zákon uznat dluh i konkludentně. Konkludentně je odborný právní termín, který znamená jinak než výslovně nebo písemně. Za konkludentní jednání lze tak označit třeba kývnutí hlavou, potřesení rukou, nevyjádření protestu atd.

Zákon předpokládá dvě formy konkludentního uznání dluhu, a to uznání placením úroků a částečné plnění dluhu. Těmito způsoby však nelze uznat dluh již promlčený.

Uznání dluhu placením úroku

Zde nepovažujeme za potřebné poskytovat podrobný výklad. Zákon v podstatě stanoví, že platí-li dlužník věřiteli úroky z dlužné částky, uznává tím rovněž svůj dluh na jistině, z níž tyto úroky platí. Je ovšem možné, že se k tomuto případu uznání dluhu vrátíme v budoucnu.

Uznání dluhu částečným plněním

Po delším, avšak nezbytném úvodu, se konečně dostáváme ke klíčové části. Tou je pak otázka, kdy lze částečné plnění dluhu považovat za uznání jeho zbývající části.

Částečné plnění je však třeba důsledně odlišovat od plnění dílčího. Dílčí plnění se vztahuje na situace, kdy dluh byl dohodou, právním předpisem nebo soudním rozhodnutím rozdělen na oddělená, zřetelně odlišná plnění, která jsou zcela samostatná. Dílčí plnění nevede k uznání dluhu. Takovým dílčím plněním je například jednotlivá splátka dluhu podle předem sjednaného splátkového kalendáře. Úhradou jedné splátky neuznává dlužník celý dluh. Pokud ale dlužník i poté, co dojde k zesplatnění celého dluhu a ztrátě výhody splátek (například z důvodu prodlení se splácením), nadále hradí splátky podle původní dohody, bude se jednat o částečné plnění a lze tak dovodit uznání zbývající části dluhu.

Částečné je tedy takové plnění, kdy dlužník poskytne věřiteli pouze část dluhu, aniž by dohoda, právní předpis nebo rozhodnutí soudu naznačovaly dělení takového dluhu na části.

Je také klíčové posoudit, zda dlužník svým jednáním naznačuje, že uznává zbytek dluhu. Dlužník nemusí explicitně vyjádřit souhlas s celkovým dluhem v souvislosti s částečným plněním. Pokud dlužník předtím jasně naznačil, že neplánuje zaplatit zbytek dluhu, toto částečné plnění by nemělo být považováno za uznání zbytku dluhu. K tomu, aby bylo zabráněno účinkům uznání dluhu částečným plněním, není nutné explicitně vyjádřit nesouhlas. Stačí, když lze z celkového jednání dlužníka a okolností před částečným plněním dovodit alespoň implicitní nesouhlas s celkovým dluhem.

Na tomto místě považujeme za vhodné zmínit i situaci, kdy částečné plnění věřiteli poskytuje třetí osoba, tedy osoba odlišná od dlužníka. Uznání dluhu částečným plněním třetí osobou zpravidla dovodit nelze. Výjimkou jsou případy, kdy třetí osoba plní na pokyn dlužníka a toto plnění zahrnuje i souhlas dlužníka. V takovém případě by mohlo dojít ke konkludentnímu uznání dluhu.

Závěrem

Pro věřitele a dlužníka z výše popsaného vyvozujeme následující závěry. Pokud dlužník plní dluh jen částečně a nechce podstoupit riziko, že tímto částečným plněním uzná i zbytek dluhu, měl by nejpozději současně s takovým plněním dát věřiteli výslovně najevo, že se zbývající částí dluhu nesouhlasí. Domníváme se rovněž, že pokud dlužník věřiteli oznámí svou vůli zbytek dluhu neuznat až poté, co částečně plní, v zásadě tím účinky uznání zbytku dluhu nevylučuje.

Věřitel naproti tomu může využít částečné plnění dlužníka, který neoznámí, že zbytek dluhu neuznává, k posílení svého postavení. Velmi pravděpodobně se totiž o uznání dluhu jedná.

V každém případě je však třeba věc posuzovat individuálně. Zákon totiž sám stanoví, že částečné plnění má účinky uznání zbytku dluhu jen tehdy, lze-li z okolností usoudit, že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu. Právě tyto další okolnosti mohou být ve věci zcela klíčové.

V problematice uznání dluhu máme bohaté zkušenosti a jsme schopni klientům poskytnout kvalifikované právní poradenství. Řešíte-li některou z výše popsaných situací, neváhejte se na nás obrátit, například prostřednictvím služby online advokát.

Prezentované názory nejsou právní službou a nenahrazují právní radu v konkrétní věci. Jedná se o soukromé názory autora článku, nikoliv o vyčerpávající analýzu příslušné problematiky. Pokud řešíte konkrétní právní problém, obraťte se na nás pro další informace.