Pandemie koronaviru jako vyšší moc

Pandemie koronaviru jako vyšší moc

V dnešní době je pro většinu lidí těžké, ne-li nemožné, vyhnout se dopadům pandemie koronaviru. Lze tvrdit, že nejvíce dopadla koronavirová krize na podnikatele, kteří byli ze dne na den nuceni zavřít své provozovny. I přesto, že Vláda a jednotlivá ministerstva se dopady koronaviru snažili zmírnit opatřeními jako např. „covid nájemné“ či „pětadvacítka“, v souvislosti se zavřením provozoven se spousta podnikatelů dostala do finančních problémů a často nebyli schopni dostát svým závazkům. Jelikož pandemii koronaviru lze dle našeho názoru považovat za působení vyšší moci, uvádíme dále krátký exkurz do příslušné právní úpravy v občanském zákoníku.

V §§ 1764 – 1766 občanského zákoníku jsou upraveny důsledky změny okolností po uzavření smlouvy. Obecně platí, že změní-li se po uzavření smlouvy okolnosti do té míry, že se plnění stane pro některou ze stran obtížnější, nemění to nic na její povinnosti splnit dluh. V případě, že by byly změny okolností tak podstatné, že by došlo k neúměrnému znevýhodnění jedné ze stran, může se dotčená strana domáhat vůči druhé straně obnovení jednání o smlouvě. Může ovšem nastat situace, kdy druhá strana o změně smlouvy nebude chtít jednat. V tom případě může na návrh dotčené strany rozhodnout o změně závazku obnovením rovnováhy práv a povinností stran, či o zrušení závazku, soud.

Změna okolností je upravena speciálně u některých zvláštních smluvních typů. U smlouvy o dílo může soud při podstatné změně okolností zvýšit cenu za dílo či takový závazek zrušit a určit vypořádání stran. V případě smlouvy o nájmu bytu může nájemce vypovědět nájem na dobu určitou, změní-li se okolnosti, z nichž strany při vzniku závazku ze smlouvy o nájmu zřejmě vycházely, do té míry, že po nájemci nelze rozumně požadovat, aby v nájmu pokračoval. Zvláštní úprava platí také pro darovací smlouvy. Dle platné právní úpravy může dárce od smlouvy odstoupit a odevzdání daru odepřít, změní-li se po uzavření smlouvy okolnosti do té míry, že by plnění podle smlouvy vážně ohrozilo dárcovu výživu nebo plnění dárcovy vyživovací povinnosti.

Je ovšem nutné podotknout, že výše zmíněná úprava je dispozitivní a strany si ve smlouvě mohou ujednat vyloučení těchto ustanovení či alokovat nebezpečí změny okolností jinak.

Vyšší moc nezbavuje smluvní stranu povinnosti plnit závazek. Právo na odstoupení od smlouvy vzniká v případě porušení smlouvy druhou stranou. Je nutné ovšem rozlišovat porušení smlouvy podstatné a nepodstatné. V případě podstatného porušení smlouvy je možnost odstoupení od smlouvy dána bez dalšího. U nepodstatného porušení smlouvy je nutno poskytnou druhé straně dodatečnou lhůtu k plnění a až po uplynutí této lhůty je možné odstoupit od smlouvy.

Na tomto místě je třeba zmínit i povinnost náhrady škody v případě porušení smluvní povinnosti. Škůdce se povinnosti nahradit škodu může zprostit prokázáním, že mu ve splnění povinnosti ze smlouvy dočasně nebo trvale zabránila mimořádná nepředvídatelná a nepřekonatelná překážka vzniklá nezávisle na jeho vůli. Takovou překážkou lze dle našeho názoru rozumět i omezující opatření v souvislosti s pandemií koronaviru.

Prezentované názory nejsou právní službou a nenahrazují právní radu v konkrétní věci. Jedná se o soukromé názory autora článku, nikoliv o vyčerpávající analýzu příslušné problematiky. Pokud řešíte konkrétní právní problém, obraťte se na nás pro další informace.

Další články